Montessori doma

Petr zrovna u oběda přelíval pití z hrnku do sklínky a zase zpět. A já si vzpomněla na jednu reportáž z Pravého domácího časopisu o montessori hračkách, kde se právě o takovéto situaci píše – že když toto přelévání děti dělají, ať jim to umožníme. Takže jsem pak jak Petr dojedl, vytáhla plech, a dala mu nějaké kelímky, stříkačku a nechala ho, ať si dělá, co se mu zamane. A šla jsem věšet prádlo. Po chvíli jsem slyšela, že Petr konstatoval, že tam má málo vody, a tak si šel do koupelny napustit kelímek. A nebral to po troškách – co jsem koutkem oka zahlídla, tak to měl vrchovatý. Už, už jsem mu chtěla říct: „pozor Petře, opatrně máš to plný, ať to nevyleješ.“ Ale pak jsem si vzpomněla na další moudrou knihu, ve které je obdobný modelový příklad, že takto se to dětem říkat nemá a máme jim více důvěřovat. Tak jsem si vzala do ruky kolík a raději přidělala na šňůru mlčky další tričko. A jen jsem pozorovala, jak to asi dopadne. Jestli budeme vytírat jen předsíň, nebo i obývák. K mému překvapení to donesl v pořádku. A vyloženě ho to povzbudilo, neboť šel asi ještě čtyřikrát. To už jsem mezitím pověsila prádlo, a šla jsem se podívat, jak to vypadá z blízka. Petr si donesl dokonce i lodičku a udělal si v plechu tentokrát vodní plochu pro loď. A pak donesl ještě jednu, a pak místo lodí začal koupat autíčka… A já měla dobrý pocit, že jsem zvládla zrealizovat takovou činnost, jako z nějaké knihy o Montessori. A přitom to bylo tak jednoduché.

PS: Pokud se ptáte, co v té době dělal Ondra, tak ten se vydržel celou tu dobu rýpat v obědě a jedním okem sledovat Petra…