Kluky teďka nejvíc baví stavět z kostek lega různá auta. A taky lodě, stíhačky, zbraně, tanky a všelijaká vozítka, co si vymyslí. Tak jsem toho využila, a řekla jsem si, že Petra trochu pocvičím v počítání. A protože pořád básní o návodech co mají ve školce k nějaké stavebnici, tak jsem mu udělala takový jednoduchý návod na postavení auta nebo něčeho jiného podle jeho výběru. Měl akorát zadaný přesný počet kostek dané barvy, kterou má stavba obsahovat.
A když to dokončil a spolu jsme si to prošli (měl to správně), tak jsem ho nechala, ať si postaví, co chce a pak jsme počítali jednotlivé kostky na tom postaveným. Počítali jsme kolik je jak barevných – měl spojit číslo s danou barvou. A následně měl říct, které kostky jsou tam jedenkrát, které dvakrát a které třikrát.
A pak jsme počítali kolik je velkých a kolik je malých. Výsledná čísla měl zapsat. Čtyřku jsem mu předkreslila, u osmičky mě překvapil, že ji uměl sám od sebe – ještě jsme to předtím nikdy nepsali.
Tak jsem si říkala, jestli přeci jen nezkusit tu domácí školu, že by to mohlo být zajímavý. Zvlášť mě láká metoda unschoolingu. Ale když ho to pak přestalo bavit, říkala jsem si, jestli by se vůbec byl schopen doma „učit“ nějakou delší dobu, a jestli bych já zvládla být učitelkou…s trpělivostí…
Tudíž to teď vypadá, že asi nastoupí do klasické školy, co je kousek od nás. Bohužel v ní (ani žádné jiné blízké) nemají zkušenosti s „domškoláky“, takže varianta vyzkoušet a pak případně zůstat doma se trochu komplikuje.
