Advent, aneb připravujeme se na Vánoce

Nemám ráda, když se věci dělají na poslední chvíli. Přesto tak často končí většina toho, co dělám. Stejně tak to bývá s adventem. Vždycky si říkám, že musím začít s přípravami dostatečně brzy, abych to pak nedělala večer před první nedělí adventní. A ono zase nic. Je pravda, že adventní věnec jsem měla hotový, ale svíčky na něm ještě nebyly přidělané. Chtěla jsem totiž prvně dokončit adventní kalendář pro kluky…a taky betlém. To jsou tedy tři věci, které nás provází adventem. A tedy je potřeba je mít hotové dřív než advent začne…Nebo teda já je chci mít hotové, protože se znám, a kdybych to odkládala, tak to dopadne tak, že věnec bude tak akorát na zapálení už rovnou všech čtyř svíček a kalendář na poslední dva dny…

Minulý rok jsem pracně sháněla fialové svíčky. Chtěla jsem mít věnec do fialova, aby byl v adventní barvě. Vůbec to tady bylo celé fialové – od utěrek až po ubrus. Letos už takovou fialovou mánii nemám. Nicméně jsem si koupila už loni v prosinci svíčky rovnou i na letošní věnec. Fialové samozřejmě, abych je pak pracně nemusela shánět na poslední chvíli. Ale to netušila maminka, od které jsem dostala krásné voňavé svíčky ze včelího vosku – určené právě na adventní věnec. A tak zůstaly mé fialové svíčky ve skříni, že na ně dojde řada třeba příště. Musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak svíčky hoří. Teda ta vůně. A taky ta rychlost. Tak snad nám vydrží až do Vánoc. Ale jsou dost dlouhé, takže k tomu mají dobrý předpoklad.

Letos se nám taky sešlo velké množství pomerančů a citronů, tak jsem si říkala, že bych je mohla nasušit a použít na ozdobu – třeba i na stromek. Ale protože nemám sušičku, tak jsem je sušila v troubě. Ale o tom zas příště…