Tak už máme i nějaké cukroví. Nejsem toho názoru, že cukroví musíme mít alespoň 20 druhů. Jednak nevím, kdy bych to dělala, a taky stejně máme svoje oblíbené, takže nemá cenu dělat nějaké, co pak nikdo nejí… Letos mi ale přijde, že je toho nějak málo. Třeba linecké. Udělala jsem rovnou dvě várky, ale je toho jedna miska, na kterou když se vrhnou ti tři chlapi, co už jedí cukroví tak ani nemrknu a bude to pryč. A to nemluvím o tom, co bude za pár let… Tak se snažím alespoň vychutnávat i čas kdy cukroví dělám. Pustím si koledy, zapnu si vánoční světýlka nad linkou, a pokud jsou v blízkosti i kluci, tak je nějak rozumně zaúkoluji, abychom i něco udělali a nesnědli těsto ještě předtím, než ho dám do trouby. Posledně Ondra jedl i samotnou mouku, a na moji poznámku, že to se samotný nepapá, ale musí se to prvně upéct, mi odvětil, že mu to chutná a strčil si další ždibec do pusy.
Máme tedy linecké, rafaelo kuličky ze salka a dva druhy včelích úlů. Jedny světlé pro dospěláky s vaječným likérem a jedny tmavé i pro děti s kondenzovaným mlékem. Dneska jsme taky zdobili perníčky, co kluci pekli s babičkou. Nicméně z těch toho moc nezbylo, protože je víceméně u toho všechny snědli. A ještě se chystáme na nějaké pečené – ještě jsem nepřišla na to, jaké těsto to bude, ale budeme vykrajovat všemožné dopravní prostředky, co máme doma (možná přijde na milost i něco jiného – záleží, v jakém rozpoložení kluci budou…) a do toho dáme zapéct lentilky na ozdobu. No a pak bych taky ráda udělala komáry z banánů a piškotů. Sama jsem zvědavá, co se podaří stihnout. Lámat přes koleno to rozhodně nebudu.
