Jak to bylo u nás

Míváme tady v Kohoutovicích už tradiční večerní novénu k Duchu svatému, ale vzhledem k jejímu pozdnímu času se jí nemůžeme účastnit. A tak jsem se rozhodla, že si uděláme nějakou rodinnou – něco do čeho bych zapojila i děti. A tak vznikla tato Svatodušní novéna – zde najdete podrobný popis.

Tady je malá reportáž, jak to vypadalo u nás. Věnovali jsme se tomu vždy večer po modlitbě, aby byli kluci už zklidnění. Byli v pyžamkách, takže co se materiálu týče, snažila jsem se vybírat takový, aby se už nezašpinili (takže jsem třeba vynechávala tempery a vodovky).

První den jsme vyráběli holubičky – symbol Ducha svatého.

Druhý den to byly koruny – povídali jsme si o králi Šalamounovi. Začali jsme s připravenou šablonou. Postupně jsem klukům nechávala více prostoru na tvoření – že pak nejen sami malovali a lepili, ale i stříhali a sami určovali kam se to vyvine. A byla jsem překvapená, jak jim to šlo.

Třetí den jsme malovali věž a tiskly razítky. Petr se do toho pustil s takovou vervou, že poté co domaloval, tak to celé rozstříhal a udělal 3D model. V průběhu to z věže proměnil ještě na něco jiného, ale nakonec se to opět stalo věží – a nahoře prý kouká pán dalekohledem…

Další den jsme tvořili rybu. Do břicha jí kluci namalovali Jonáše a jako oko nám posloužilo prázdné plato od léků. Já jsem jim nastínila, jak by to mohlo vypadat – na to se můžete podívat v již zmiňovaném popisu novény. A oni si to pak udělali jak uznali za vhodné – tím narážím např. na ocásky rybiček. Ondra (modrá nalevo) ho má třeba pod okem…

Pátý den jsme si pouštěli příběh o Davidu a Goliášovi. Ukázala jsem jim prak po dědečkovi a vyzkoušeli si, jak se s ním zachází. Vyrobili jsme si takovou kelímkovou hru namísto praku (ne, opravdu nepotřebuji aby tím tady po sobě stříleli…). A pak jsme si seřazovali kostky od největší po nejmenší.

Pak nás čekal příběh o stvoření světa. Nechala jsem kluky ať tvoří zcela dle svého uvážení. Ondra (napravo) udělal velké zelené sluníčko a všude pak nalepil modré rybičky. A u Petrova obrázku (nalevo) se nad tím náš tatínek pozastavoval, jestli jsme náhodou nedělali apokalypsu – uprostřed nahoře je velký Pán Ježíš, z rukou mu jdou blesky a na hlavě má prskavky. Kolem je několik meteoritů a o kus vedle (na tom oranžovém papíru) je tornádo. Pravda je, že jsme si nějaký den předtím prohlíželi knihu o Zemi – a tam zrovna takové věci mimo jiné také byly…asi mu to utkvělo v hlavě…

Sedmý den jsme si povídali o modlitbě Otče náš. Bavili jsme se o jednotlivých částech. Jako pomůcka nám posloužily nejen náboženské knihy, ale také knihy o Zemi, přírodě, jídle…(to po chvíli Ondru přestalo bavit, tak se sbalil a šel pryč, takže jsme pak na to zůstali akorát jen my s Petrem). Napadlo mě, že bychom si mohli spolu upéct chleba, ale vzhledem k tomu, kolik už bylo hodin, jsme tuto část vypustili. Tak třeba příště.
A protože nás Pán Bůh má rád, vyrobili jsme si srdíčka pomocí obkreslení ruky.

Další den jsme si povídali o Danielovi ve lví jámě. A kluci pak vyráběli hlavu lva. Petr chtěl dělat celého, ale nakonec se spokojil jen s tou hlavou. Původně jsem myslela, že budou mít hustou hřívu, ale kluci to viděli jinak a po chvíli je to už nebavilo, takže naši lvi jsou trochu plešouni.

Poslední den jsme si povídali o Letnicích a slavnosti Seslání Ducha svatého. Ukazovali jsme si v knížce, jak měli apoštolové nad hlavami ohnivé jazyky, a tak jsme si je taky vyrobili. Na úvodní fotce s ním můžete vidět Ondru (kdyby mu šel udělat culík, tak by to vypadalo víc jako plamínek – ne není to čertík s jedním rohem…).