Křížová cesta pro děti

Letošní Velikonoční svátky jsme opět stavěli sněhuláka. A krom toho tu byla taky jedna věc, o kterou bych se s vámi ráda podělila.

Chtěla jsem klukům nějak přiblížit, co se to o těch Velikonocích vlastně slaví. A taky, neb se jde pět dní po sobě do kostela, tak přiblížit to, co se tam každý den dělá jiného. Inspirací mi byl blog rodiny Wormových a web deti.vira.cz. Jen byla škoda, že jsem to nechala až na poslední chvíli před odjezdem – na svátky jsme totiž odjížděli na chalupu na vysočinu. Tak jsem měla kupu omalovánek a tematických obrázků a plná nadšení jsem si představovala, jak si spolu sedneme a budeme si o tom povídat a prohlížet a vybarvovat…bohužel kluci měli názor jiný. Ten nejstarší, do kterého jsem vkládala největší naděje, že by už tomu mohl trochu porozumět, nechtěl o nějakém vyprávění ani slyšet. Prostě ho to nezajímalo a raději si šel hrát s autíčkama – že nemá čas, že má teď práci. Nakonec se nějaké to povídání jen tak nenuceně v mezičasech konalo, ale omalovánky mi zůstaly na příště – sedět u stolu a vybarvovat, když se dá venku blbnout, mi neprošlo…Takže se vlastně vydařila jen jedna věc, kterou jsem plánovala. Ale zato to bylo parádní, takže jsem v neděli odjížděla spokojená, že jsme přeci jen ty svátky prožili plnohodnotně…

A co že to tedy bylo? Křížová cesta. Ale ne jen tak ledajaká. Bylo to totiž formou hry, aby to kluky bavilo a vydrželi dávat pozor až do konce. Celé se to odehrávalo na našem dvoře na chalupě – dostatečně velký prostor a přitom nic fyzicky náročného, co by děti nezvládli. Na začátku vyrobili s tatínkem kříž z klacíků, který nás pak provázel celou cestu, a který měli kluci střídavě nést (což se ovšem po čase zvrtlo – ale o tom dál).

A jednotlivá zastavení byla schovaná. V tom bylo právě to, co kluky nejvíc bavilo – že museli jednotlivá čísla nejprve najít. A u každého čísla byl pak i názorný obrázek.

Tatínek pak četl text a vlastními slovy ho doplňoval, aby tomu kluci rozuměli. Ze začátku se tedy kluci střídali v nesení kříže a v hledání papírků.

Po čase už nesl kříž jen Ondra a Petr hledal papírky. Ovšem poté, co jsme míjeli zrovna zastavení u sněhuláka, o kterého bylo opřené odrážedlo, tak Ondra i s křížem na něj nasedl a zbytek křížové cesty se už kříž vozil na kole…

A ještě jedna věc mě překvapila – že jsme zvládli se všema klukama absolvovat všechny Velikonoční obřady. Velkou zásluhu na tom má babička, děda, a také teta a strýc, kteří nám je pomáhali ukočírovat…