Prázdninové marmelády

Přemýšlela jsem, proč mě ty marmelády tak baví. A zjistila jsem, že to je v jistém smyslu adrenalinová záležitost. No posuďte sami.

Jedná se o to, nachystat ovoce – tedy oloupat, nakrájet, rozmixovat nebo propasírovat, nachystat si skleničky – a to aby byly pěkné, bez etiket a bez lepidla a patřičně velké. Dát vařit ovoce, přidat cukr, nějaký ten želírující přípravek a míchat a chutnat a míchat a míchat. To by bylo v pohodě. Jenže do toho jeden chce, abych se podívala na to, co zrovna postavil, druhý potřebuje utřít zadek, třetí se mi věší na nohu a do toho doprala pračka a zvoní telefon. Pak se to samozřejmě ještě horké musí dát do skleniček a u toho se neopařit, takže ten nejmladší většinou končí v nosítku na zádech. To už samo o sobě bývá dost časově náročné, takže psaní etiket a látka na víčkách se koná většinou až druhý den. No a u focení bývají taky často i kluci, takže mamí, mamí a ručka sem a ručka tam.

Jistě že by se to dalo udělat jen do nějakých skleniček se zbytkem etikety a napsat MM 2015, strčit do komory a víc už se nestarat. Mnohé by to ulehčilo. Jenže pak by mě to asi už tak nebavilo…

Chtěla jsem vyzkoušet zase nějakou originální marmeládu. A tak vznikly hned čtyři nové druhy. Tentokrát jsem zkoušela verzi „bio“ neboli bez konzervantů. Takže doufám, že to vydrží a nezkazí se to. Teď jsme na chalupě na vysočině, a tak jsem vycházela z toho, co bylo k dispozici. Vznikla z toho tedy čistě domácí marmeláda a tety a babička se již mohou těšit, protože mám pro každou od každé na ochutnání.

První kombinací jsou třešně a máta. Každá sklenička obsahuje pro intenzivnější chuť přímo i jeden lístek máty. Překvapilo mě, že ta máta tam je opravdu cítit. Je to taková osvěžující letní chuť trochu připomínající mojito.

Druhá je „literární edice“ červený a černý. Jedná se o kombinaci dvou marmelád – z červeného a černého rybízu, které jsem dělala souběžně, a pak nalila do skleniček prvně černou verzi a poté červenou. Vznikla tak dvoubarevná marmeláda. Samotnou mě potěšilo, že se podařilo zachovat tu dvoubarevnost, i když se skleničky musely prvně otáčet dnem vzhůru a pak zase zpět. Zadařilo se, a vypadá to efektně. Zkoušela jsem verzi s celým rybízem, a ty zrníčka tam trochu křupou. Asi už příště budu dělat jen tu pasírovanou. Výhodu tahle verze má, že stačí méně rybízu – když se dělá jen z rybízové šťávy, je zapotřebí mnohem větší množství rybízu. A taky je trochu sladší, takže se bude hodit i třeba na nějakou šťávu.

Zatím poslední je meruňka, nektarinka, angrešt a káva. Toto byl asi největší experiment. A dopadl dobře – pro milovníky kávy doporučuji vyzkoušet. Marmeláda není tak sladká a má takovou exotickou chuť. Určitě ji vyzkouším ještě s nějakou jinou kombinací ovoce. Není to verze přímo pro děti, ale když ji Ondra ochutnal, už nechtěl jinou (naštěstí u něj zvítězila zvědavost, tak snad dá přednost těm více „dětským marmeládám“).

Dělala bych ještě další, ale došly mi skleničky…

O několik dní později…už mám skleničky. Takže přišla na řadu zatím čtvrtá prázdninová marmoška. Tu jsem poeticky (a z praktických důvodů, neboť se mi nechtělo vypisovat všechno složení ručně na každou skleničku) nazvala sedmero ovoce a vánoční koření. Tato je tedy z meruněk, rybízu, třešní, broskví, švestek, měsíčních jahůdek a malin (pořadí dle množství ovoce sestupně) a koření tvoří perník, badyán a skořice. V každé skleničce je navíc jedna hvězdička badyánu.

A ještě pohled do zákulisí…