Taky vám prochází pod rukama tolik ruliček od toaletního papíru? Začala jsem si to uvědomovat a bylo mi líto takový pěkně stejný materiál jen tak bez užitku vyhodit. Z první várky vznikl lustr, z té druhé rychlé divadlo – rychlodivadlo. Tedy takový první prototyp. Má ještě velký potenciál. Jednotlivé figurky by se mohly více propracovat, vybarvit či je doplnit barevnými papíry nebo odstřižky látek dle charakteru postavy. Já jsem chtěla vyzkoušet, jak na to budou kluci reagovat, tak jsem zkusila jen takový první nástřel.
Chtěla jsem klukům zahrát příběh o životě Pána Ježíše. Ve zkratce, aby věděli, jak to všechno bylo. Začalo to dobře, Petr vypadal nadšeně, ale Ondra se po chvíli přesunul do zákulisí a zbytek představení strávil už vedle mě posouváním a přidáváním herců, kteří na pódiu neměli co dělat…a aby toho nebylo málo, v půlce se vzbudil náš nejmladší, a než jsem ho stihla zaopatřit, kluci se herců ujali a jali se z nich stavět různá auta a stroje a zkoušet kam se všude vejdou. Petr mi nadšeně vyprávěl kolik to jeho auto má výfuků a pedálů, do toho Ondra zkoušel, jestli umí herci i létat. A pak se přidal Jura a začal je strkat do různých krabiček…Takže ano, divadlo mělo úspěch, i když ne zrovna takový, jaký jsem si představovala.
Tři herce mi namaloval i Petr. Zleva apoštol Ondřej, král, apoštol Petr.
A takhle to tedy vypadalo na závěr…
